Proč furt jen chlastat?

Dolévám sklenku, zapaluji cigaretu, a usedám ke svému PC. Je chladný říjnový večer, a já se zamýšlím nad tím, jak dnešní človek tráví svůj volný čas. Každý pátek se můžeme na Facebooku dočíst že „xxx se teší na pivo s chlapama v hospodě „, nebo že se  „yyy rozmýšlí, jestli půjde v sobotu do klubu, nebo jestli „zakalí“ u kámoše doma „.  Jak to tak vypadá, weekend je neodmyslitelně spojen s alkoholem, kolektivní zábavou v restauračních zařízeních, a hudebních klubech.  A pokud bych měl být přesnější- je spojen s opíjením se, návštěvami hlučných párty, a s následným návratem domů, často v ne příliš vědomém stavu. Samozřejmě, tento způsob zábavy mi není cizí, snad by se dalo říci že i já patřím ke skupině lidí, kteří takto tráví vetšinu weekendů, a již nesčetněkrát se mi podařilo dojít domů spíš se štěstím, než abych se o to vědomě zasloužil.

Ovšem stává se, že zapomínáme na původní záměr, nebo účel těchto akcí. A tím je setkání se s přáteli,možnost popovídat si o uplynulém týdnu, podělit se o novinky, radosti a smutky, kterými nás předešlých sedm dní protáhlo. Mnohokrát se mi stalo, že kamarád, se kterým jsem chtěl probrat závažnou událost, potácel se po hospodě, neschopen ničeho jiného, než na každou moji větu odpovědět „jasně vole“. A pokud bych měl psát o klubech, zde je téměř jakákoliv diskuse vyloučena hlasitou hudbou, snad kromě krátkých vět, mocně doplněných gestikulací, takže na nic jiného, než na „dáme panáka“ a „nemáš cígo“, vetšinou odpověď nedostanete. Často zapomínáme na možnost nehlučného posezení ve svojí oblíbené hospodě , bez zbytečně velkého množství alkoholu, nebo na opravdu tiché setkání, například v čajovně, restauraci, nebo klubu pánského typu . Pokud takový klub není v lokalitě k dispozici, postačí domácnost jednoho ze zůčastněných. A k zahození není určitě třeba staletími osvědčená procházka, byť v 15 lidech.

Netvrdím, že bychom měli hospody a kluby úplně zavrhnout, ale určitá vyváženost, popřípadě jisté „naředění“ kolotoče alkoholu a destrukce ušních bubínků by nemusela být na škodu. Proto vás vyzívám: Chlastat můžem do němoty, ale kdo by chtěl furt mlčet. Nemusim přece bejt každej pátek jako prase, a pak probírat důležitý věci na FB, místo toho, abych to probral hezky z očí do očí.

Petr „PeeTe“ Ullmann